Modus vivendi

Myslíte si, že příroda má nějakou vnitřní hodnotu? Myslíte si, že příroda skrývá něco tajemného, obdivuhodného, co člověk může v přírodě hledat? Pokud si myslíte, že ano, tak vás kniha Karla Stibrala Proč je příroda krásná vyvede z omylu. Na jednu stranu je Stibralova kniha přehledovou studií. Věnuje se vnímání přírody v Evropě, a to od starověku až do dvacátého století. Zajímají ho různé přístupy k přírodě, kterak byly uplatňovány umělci, filosofy a přírodovědci. Na druhou stranu studii dominuje ústřední motiv, kterým je sociálně podmíněné vnímání přírody. Stibral tvrdí, že naše vnímání přírody, spojené s obdivem k ní, je až moderním výtvorem. Jak se měnila doba, tak se měnilo to, co jako příroda bylo chápáno a obdivováno. Kořeny našeho vnímání přírody jako něčeho krásného Stibral vidí u Jean-Jacquese Rousseaua a Anthony Ashleyho Coopera, třetího vévody ze Shaftesbury. Je paradoxní, že dnes se děsíme devastace přírody, a za vzor si klademe doby minulé, kdy lidé přírodu nedevastovali,...

Mám dojem, že se v poslední době stala ODS jakýmsi fackovacím panákem. V médiích slýcháme zkratku názvu občanských demokratů v souvislosti se slovy kmotr, mafián, tunel, rozkrádání... a jistě byste ve Slovníčku ošlehaného komunálního politika našli i mnoho jiných, neméně vybraných. Ze špatné mediální pozice strany posléze netěží nikdo jiný než různí vyžírkové ( například tato a jistě mnoho dalších), kteří se stylizují do rolí mesiášů komunální politiky. Předvolební kampaň ODS mě však přesvědčila, že strana oplývá nebývalou sebekritikou a že si je vědoma, že za celá ta léta jen a jen škodila. P.S.: Ale hlavně že máme ty parky a školky. Bez nich by to opravdu nešlo.