Lahev bílého

Tak jsem se rozhodnul, že v sobotu uvařím pro sebe a Alenku nějaký dobrý oběd. Protože jsem se rozhodnul pro recept na kuřecí maso od Jamieho Olivera, chtěl jsem k tomu nějaké bílé víno. Ve vínech se ale moc nevyznám, a tak jsem navštívil v rámci obsáhlejšího nákupu v Tescu i regály s alkoholem. Jako laik jsem dlouho nevybíral, podlehl jsem snadným svodům bílého vína, které bylo chytře umístěné přesně ve výši očí. Nebylo ani drahé, ani nepůsobilo dojmem něčeho nekvalitního. Hlavně že bylo suché.

K jídlu jsem chtěl udělat i dezert panna cotta, což je něco na způsob vanilkového pudingu. K němu jsem potřeboval sehnat celý vanilkový lusk. Tesco je sice velké, ale celý lusk nebyl nikde k nalezení. Napadlo mě, že by ho mohli mít v prodejně čaje a kávy Oxalis. Spěchal jsem rychle k pokladnám se svým zbožím a zaplatil. Přišlo mi, že pán za pultem se ke své práci staví zodpovědně, proto jsem mu v návalu dobromyslnosti nechal dýško ve výši čtyř korun. Když jsem odcházel od pokladen, prohodil, že si to stejně nechat nesmí. Ty čtyři koruny už mi bylo blbé vzít si zpátky. Aspoň vím, že v Tescu dávat dýška nemám.

Přišel jsem k lavičkám u pokladen, koupenou lahev bílého položil vedle a uskladnil všechny věci do batohu. Zamířil jsem do Oxalisu, mé poslední naději na výrobu lahodného dezertu. Kupodivu měli vanilkové lusky. Už jsem spokojený odcházel z prodejny, když jsem si v tu chvíli uvědomil, že jsem asi do batohu zapomněl uskladnit i lahev vína! Batoh mi připadal podezřele lehký. Hmatal jsem v batohu, ale víno nikde. Vrátil jsem se k lavičkám, přičemž jsem naivně doufal, že tam láhev bude třeba ještě stát. Lahev samozřejmě nikde nestála. Vytočilo mě to. V tu chvíli jsem doufal, že ji vzal nějaký ožrala, jehož povedené kousky v deliriu způsobeném zapomenutým vínem za týden uvidím na Youtube pod názvem Drunk Fail.

K dokonalosti mého menu mi chybělo víno a naděje na dokonalý sobotní oběd se začala rozpadat. Znovu se mi nechtělo podstoupit to nákupní martyrium. Jak jsem tak váhal, jestli si mám znovu zopakovat okružní Tesco jízdu s kličkováním v přelidněných uličkách, zjevil se naproti mně malý obchod s lihovinami. S posledními dvěma stovkami v peněžence jsem vešel dovnitř hledaje spásu. Přistoupil jsem k regálu a začal vybírat z nabídky bílých vín. Během minuty jsem zjistil, že vlastně vybírám mezi dvěma lahvemi, které jsem si za své dvoukilo mohl dovolit. K tomu mi ještě přišla na pomoc jedna z prodavaček. V tu chvíli mi samozřejmě bylo blbé koupit si to nejlevnější. Vzal jsem lahev za 190,- Kč. Vyhnutí se Tesco rallye bylo draze vykoupeno.

Lahev jsem zaplatil a pečlivě uložil do batohu, aby se neopakovala předchozí situace. Spokojen jsem vyrazil domů. Zapomenutá láhev mi sice stále vrtala hlavou, ale bylo mi jasné, že sobotní oběd může být dokonalý. Přišel jsem domů a vybalil suroviny nakoupené na vaření. Samozřejmě, že tam ta první lahev byla.