Modus vivendi

Občas si tak na wikipedii procházím diskografie rockových kapel. Zabrousil jsem i na stránky věnované britské čtveřici Asia, kde mě čekalo překvapení. Skupina po dvou letech vydává novou desku  Omega . Nejdřív mi po zádech proběhlo mrazení a zmocnila se mě úzkost - omega - snad to neznamená, že kapela vydává svoji poslední desku! Naštěstí jsem o několik řádků dále našel, že název desky nijak nesouvisí s koncem kapely. Před dvěma lety jsem nadšeně očekával jejich novou desku Phoenix . Kapela se po dvaceti pěti letech dávala dohromady ve svém původním složení Wetton - Howe - Downes - Palmer. Na jednu stranu jejich písničky nikdy nepatřily na vrchol rockové tvorby, na druhou stranu vždy měly své kouzlo spočívající v řemeslné jednoduchosti. Deska Phoenix  pokračovala v tomto duchu jen částečně, v některých skladbách se totiž muzikanti snažili obnovit starší progresivně rockovou tradici složitějších a delších kompozic kapel jako  King Crimson ,  Yes nebo ELP . Tento pokus návratu ke kořenů...

Tak jsem si řekl, že kurs SKC (střet kultur a civilizací) pojmu zodpovědně a přečtu si knihy, které jsou hlavní částí jeho náplně. Začal jsem u Fukuyamovým Koncem dějin. Tuhle knihu jsem sice už jednou četl, ale protože jsem si toho tolik nepamatoval, sáhnul jsem po ní znovu. O Fukuyamových tezích jsem měl množství informací zprostředkovaně od jeho názorového odpůrce Johna Graye. Ten si Fukuyamu opakovaně dobírá za jím prezentovaný naivní historicismus. Fukuyama se pomocí myšlenek Hegela a jeho následníka Kojéva snaží dokázat, že liberální demokracie je historicky prověřený, univerzálně nejlepší možný režim vlády. Ve své Black Mass Gray opakovaně poukazuje na to, že Fukuyama je sekularizovaný (byť pacifistický) milenarista, a dodává k tomu, že pochází z amerického neokonzervativního prostředí. Fukuyama byl například členem think-tanku PNAC (Project for New American Century), který se snažil ve světe prosazovat cosi na způsob pax americana. Členy tohoto think-tanku kromě Fukuyamy a da...

Ve Ztrátě ctnosti se anglický filosof Alasdair MacIntyre snaží vyřešit problém současného stavu morálních hodnot a ctností. Současná morálka totiž nenabízí řešení konfliktů mezi jednotlivými dobry. MacIntyre tím odmítá hodnotový pluralismus Isaiaha Berlina. Berlin vidí pluralismus a konflikty hodnot jako nevyhnutelné, MacIntyre ve stejném pluralismu vidí cosi jako morální nihilismus. Máme-li dva výborně vyargumentované, odporující si názory například na potraty (ano x ne), nelze mezi nimi kvůli současné pluralistické morálce vybrat ten správný. Za tento stav kritizuje MacIntyre osvícenství, které ačkoliv nepřestalo užívat morálku, zbavilo ji jejího předchozího metafyzického základu. Náš jazyk tak odkazuje na dávno neexistující systém hodnot, a následkem toho je hodnotový pluralismus. Autor čtenáři nabízí vlastní projekt na řešení současné hodnotové krize vycházející z Aristotelovy etiky. Mimo jiné MacIntyre rozvíjí kritiku osvícenského racionalismu, existenciální volby nebo dramaturgi...

Ve dnešní MF Dnes jsem četl dva příspěvky, které se týkají stávky odborářů. Není v mém zájmu zaobírat se současnými spory tripartity, přesto se však v příspěvku politologa Lukáše Jelínka ke stávající situaci objevil zajímavý názor: "Jsou atrakce, které si v jiném než demokratickém zřízení nevychutnáme. Patří k nim svobodné volby, petice nebo třeba parlamentní obstrukce. A také stávky. Žádný ze zmíněných úkonů není nutné politizovat: jsou politické ze své podstaty. Slouží k vyjádření názoru, k akcentování práv a zájmů, k oprášení občanské aktivity. Protipólem je apatie, strach, nevíra ve schopnost "těch dole" cokoliv změnit." Lukáš Jelínek velmi dobře upozorňuje na fakt, že činnost ve veřejném zájmu je ve svém principu ve svém principu činností neoddělitelnou od politiky. Každý z nás má přeci zájem, aby se v našich polis žilo co nejlépe. Nejiný je i zájem studentského zástupce v AS FPR ZČU Martina Marka. Marek má zájem na tom, aby i v jeho městě, v Plzni, bylo se šp...