What do Czech ethnologists think about sociocultural anthropology?

Scroll down for the Czech version

On Thursday this week I took part in a discussion wonderfully organized by students from Department of Ethnology at Charles University. The topic of the discussion was ethnology, its methods and aims. There were two key speakers - both distinguished Czech ethnologists.

Since anthropology has been one of the main rivals of local ethnology, the discussion slid into a debate about differences between the two. Some participants expressed their distrust of social and cultural anthropology. There were many arguments, but I would like to focus on only one of them: Since the publication of Writing Culture (in 1986), anthropology has been rather immersed in the inner self of the anthropologist’s subjectivity rather than interested in the outside world, and that nothing worth reading, maybe except for one book, has been published in anthropology!

For all those who agree with this opinion and ostentatiously show their ignorance I have a list of 10 fine anthropological books published since 1986. I am sorry for the list being rather based on personal preferences, interests and a very limited knowledge of the field:

1. Renato Rosaldo - Culture and Truth (1989/1993)
2. Stanley Tambiah - Magic, Science, Religion and the Scope of Rationality (1990)
3. Maurice Bloch - Prey Into Hunter (1991)
4. Ernest Gellner - Reason and Culture (1992)
5. Talal Asad - Genealogies of Religion (1993)
6. Eric Venbrux - Death in the Tiwi Islands (1995)
7. Ladislav Holý - The Little Czech and the Great Czech Nation (1996)
8. Raymond Kelly - Warless Societies and the Origin of War (2000)
9. Harvey Whitehouse - Modes of Religiosity (2004)
10. David Graeber - Fragments of an Anarchist Anthropology (2004)

The above list is very diverse and does not represent a single anthropological programme. There are relativists and anti-relativists, mild postmodernists as well as advocates of scientific reason and hard science. There is an historically oriented enquiry and a case study owing a lot to the Manchester school of anthropology.

For various reasons I think that these books are worth reading, because they widen your knowledge. And there are many more. By word of mouth I know of other fine books I have not read yet, but they should be definitely included on your bookish-anthropological bucket list. If you want to know what post Writing Culture has to offer, enjoy a second helping of Asad and Bloch, add Marilyn Strathern and Tim Ingold, garnish it with a hint of Latour and wash it down with some Eriksen. If you are not content with the names, you might add as much embodiment and phenomenology as you wish.

And then let me know again what do you think about post-Writing Culture anthropology.

By no means I am saying that sociocultural anthropology is superior to ethnology, folklore studies or other social sciences/humanities. I do not know much about them in order to feel confident to judge them. But all those who want to criticise anthropology, should read some books first and not depend on some textbook way of acquiring knowledge of it.

***

CZECH VERSION

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil skvěle zorganizované diskuse, kterou uspořádali studenti z Ústavu etnologie na Karlově univerzitě. Tématem diskuse byla etnologie, její metody a cíle. Jako hosté byli pozváni dva uznávaní čeští etnologové.

Protože antropologie je jedním z hlavních souputníků české etnologie v české akademické sféře, debata nedlouho po začátku sklouzla k tématu rozdílů mezi antropologií a etnologií. Někteří z účastníků diskuse pak vyjádřili svoji nedůvěru k antropologii. Argumentů padla celá řada, ale já se zaměřím jen na jeden z nich, a to ten, že od doby publikace sborníku Writing Culture (1986) se antropologie zaobírala spíše niternými pocity antropologa než vnějším světem, který si antropologie vždy kladla za cíl studovat, a že snad s výjimkou možná jedné knížky nevyšla v antropologii žádná  relevantní monografie, kterou by stálo za to číst!

Pro všechny, kdo tohle tvrdí a dávají najevo svoji nevzdělanost, jsem dal dohromady seznam deseti velmi kvalitních publikací, které se v antropologii od roku 1986 objevily. Tento seznam není v žádném smyslu vyčerpávající. Je spíše výrazem osobních preferencí, zájmů a ve skutečnosti velmi omezených znalostí sociokulturní antropologie:

1. Renato Rosaldo - Culture and Truth (1989/1993)

2. Stanley Tambiah - Magic, Science, Religion and the Scope of Rationality (1990)

3. Maurice Bloch - Prey Into Hunter (1991)

4. Ernest Gellner - Reason and Culture (1992)

5. Talal Asad - Genealogies of Religion (1993)

6. Eric Venbrux - Death in the Tiwi Islands (1995)

7. Ladislav Holý - The Little Czech and the Great Czech Nation (1996)

8. Raymond Kelly - Warless Societies and the Origin of War (2000)

9. Harvey Whitehouse - Modes of Religiosity (2004)

10. David Graeber - Fragments of an Anarchist Anthropology (2004)

Výše uvedený seznam je velmi různorodý a nepředstavuje nějaký konkrétní antropologický přístup. Na seznamu najdete zastánce relativismu i jeho odpůrce, lehké postmodernisty i představitele vědečtějších a tvrdších přístupů. Naleznete tam i historicky orientovanou studii nebo studii silně ovlivněnou manchesterskou školou antropologie.

Z mnoha rozličných důvodů mám za to, že každou z těchto knih stojí za to přečíst a každá z nich svým vlastním způsobem rozšíří vaše vědomosti. A existuje celá řada dalších takových, o kterých  zatím vím jen z doslechu. Přesto by i ty měly figurovat na vašem seznamu antropologických knih, které si musíte přečíst před tím než zemřete. Tak tedy pokud chcete vědět, co dále antropologie od dob Writing Culture nabídla, přidejte si Asada a Blocha, nezapomeňte na Marilyn Strathern a Tima Ingolda, opepřete si to troškou Latoura a spláchněte to pořádným douškem Eriksena. Pokud vám tohle nestačí, tak si třeba naložte tělesné a fenomenologické antropologie tolik, kolik jen hrdlo ráčí.

A pak mi řekněte, co si myslíte o antropologické produkci od roku 1986.

V žádném případě nechci tvrdit, že sociokulturní antropologie je v čemkoliv nadřazená místní etnologii, folkloristice nebo dalším společenským a humanitním vědám. Zkrátka se necítím dostatečně znalý na to, abych si mohl dovolit je kritizovat. Všichni, kdo se ale rozhodli kritizovat  sociokulturní antropologii, by si měli nejdříve přečíst pár knížek a nespoléhat se na učebnicový výklad dějin antropologie.