Malý průvodce (nejen) po literární teorii

Kdo z nás by si alespoň od gymnázia či střední školy neliboval v klasických románech Cervantese, Huga nebo Tolstoje. Samozřejmě, existují i tací (jako například já), kteří si v klasických románech nikdy příliš nelibovali. Proti literárnímu kánonu jsme se za každou cenu snažili vymezit čtením Tolkiena, Sapkowského nebo Clarka. No a pro koho byla Vojna a mír příliš snobskou záležitostí a Pán prstenů zase záležitostí málo alternativní, na ty tu zbyl nějaký ten Bukowski nebo Easton Ellis. A nakonec, našli se mezi námi i tací, kteří nečetli vůbec. Maturitou z literatury jsme nakonec stejně všichni prošli.

"Klasické klišé z hodiny češtiny - Co tím chtěl autor říct? - je zbaveno svého privilegia."

Tento článek si klade za cíl být alespoň průměrnou knižní recenzí. Mohlo by se proto zdát, že je určen jen čtenářům knih. Ale není tomu tak! Vy, kteří dáváte přednost hudbě nebo filmu, nepřestávejte ještě číst. Kniha, o které bude záhy řeč, má i přesahy i do filmové a hudební tvorby.

Je hodnotnější Tolkien nebo Dostojevský?

Ale k věci. Bez ohledu na vaše umělecké preference jste se jistě někdy stali součástí rozpravy, v níž jste byli nuceni vymezit se vůči umělecké kritice, nebo alespoň vzít na vědomí její existenci - ať již kritiky literární, filmovou, hudební nebo jinou. Kdo je to vlastně kritik? "Pojetí kritika jako parazita a neúspěšného umělce je stále velmi populární, zejména mezi umělci," odpovídá na naši otázku Northrop Frye. Ještě dodejme, že kritik má stejně jako my všichni svůj subjektivní názor. A proč bychom měli upřednostňovat jeden subjektivní názor před jiným subjektivním názorem? Na naše zdánlivě definitivní vítězství nad literární kritikou nám však někdo namítne, že kritik je člověk, který má vkus. Dokáže odlišit hodnotné od nehodnotného a nadčasové od dobově omezeného. Rovněž nám vysvětlí, proč je Dostojevský se Shakespearem součástí kánonu kvalitní literatury, zatímco Tolkien nebo Earl Johns nikoliv. Vedle subjektivních názorů na literaturu existují i objektivní standardy pro její posuzování.

Dostali jsme se k zajímavému rozporu. Lze literaturu měřit podle objektivních standardů, nebo je každé hodnocení nutně subjektivní? Přesně na tuhle otázku se snaží nalézt odpověď kniha od francouzského literárního teoretika Antoine Compagnona nazvaná Démon teorie: Literatura a běžné myšlení. Kniha vyšla v roce 2009 v brněnském nakladatelství Host. Pořídíte ji za pouhých 199,- Kč.

Otázka po existenci hodnoty literárního díla je jednou ze sedmi, které Compagnon ve své knize klade. Mezi ty další patří otázky, které s vámi vaši češtináři a češtinářky asi neprobírali (tedy pokud jste neabsolvovali skutečně dobrou školu). Celkem se jedná o sedm klíčových otázek:

1. Co je to literatura?
2. Jakou úlohu hraje úmysl autora při psaní literárního díla?
3. Jakou roli hraje čtenářova interpretace?
4. Do jaké míry se literární dílo vztahuje k vnějšímu světu a do jaké míry odkazuje jen samo k sobě?
5. Lze hovořit o literárním stylu?
6. Má smysl mluvit o dějinách literatury?
7. Můžeme literární díla hodnotit?

Otázky Compagnon představuje vždy na protikladných názorech různých literárních kritiků, teoretiků a filosofů. Mezi kritiky a teoretiky se našli například tací, kteří největší úlohu přisoudili čtenáři. Čtenář byl podle nich ten, kdo má absolutní svobodu interpretace literárního díla. Takový názor nás ale jistě nepřekvapí. Horší už to bude s následujícím názorem. Existovali a existují i tací teoretikové, kteří autorův úmysl při psaní díla nepovažovali za nijak důležitý. Klasické klišé z hodiny češtiny - "Co tím chtěl autor říci?" - je zbaveno svého privilegia. Máme vysvětlení Marcela Prousta považovat za pravdivější než ostatní interpretace jeho díla, nebo ho máme  považovat pouze za jedno z celé řady dalších interpretací díla Marcela Prousta? I na takové otázky můžete v knize najít odpověď.

Pokud patříte mezi náročné čtenáře, zavilé filmové diváky nebo náročné hudební posluchače (neboť Compagnonovy otázky by se daly stejně dobře přizpůsobit jakémukoliv umění vůbec), neváhejte a sáhněte po knize Antoine Compagnona Démon teorie. Třeba zjistíte, že jste se s některými otázkami setkali. Že jste se dokonce chovali jako literární teoretik, když jste se s kamarády hádali o tom, o čem film ve skutečnosti byl, nebo jestli je lepší Sapkowski nebo Dostojevský. V takovém případě vám kniha pomůže rozšířit obzory. Třeba zjistíte, že i kritik je lidskou bytostí.

COMPAGNON, Antoine: Démon teorie: Literatura a běžné myšlení. Brno, Host, 2009.

Použité obrázky
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Tolkien_1916-2.jpg
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Vasily_Perov_-_Портрет_Ф.М.Достоевского_-_Google_Art_Project.jpg
http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/img/catalog/obrazek-2/431.jpg