Dojmy z Žižeka
Nedávno jsem dočetl poslední stránky knihy Slavoje Žižeka Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška s podtitulem Aneb proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát? K přečtení knihy mě motivovalo dvojí. Jednak už nějakou dobu koluje na internetu Žižekův ze stejnojmenné přednášky doprovozený zdařilou animací a českými titulky:
Druhým důvodem jsou současné celosvětové nepokoje. Západní svět se zmítá v ekonomické krizi identity a není od věci rozšířit si obzory neobvyklým stanoviskem. Jenže...
Žižek zakládá argumentaci na svérázné filosofické tradici, která se táhne od Kanta a Hegela k Marxovi a k pozdějším neomarxistům a která je navíc opepřená notnou dávkou psychoanalýzy Sigmunda Freuda v podání francouzského psychoanalytika a strukturalisty Jacquese Lacana. Marxe i Hegela znám jen z druhé ruky. Freuda znám z druhé ruky taktéž, ale mé poznání se nachází v horším stavu než u Marxe a Hegela. No a pokud jde o psychoanalýzu, neomarxismus a strukturalismus, tak smysluplně zvládnu vyložit maximálně tak strukturalismus Lévi-Strausse. Jinak jsem ztracen.
Reflexe vlastního nevědění mě přivedla k zamyšlení. Jak asi čte Žižeka průměrný čtenář, který se stejně jako já rozhodnul rozšířit vlastní obzory a po knize sáhnul? Odpověď následuje v dalším odstavci.
Žižek zakládá argumentaci na svérázné filosofické tradici, která se táhne od Kanta a Hegela k Marxovi a k pozdějším neomarxistům a která je navíc opepřená notnou dávkou psychoanalýzy Sigmunda Freuda v podání francouzského psychoanalytika a strukturalisty Jacquese Lacana. Marxe i Hegela znám jen z druhé ruky. Freuda znám z druhé ruky taktéž, ale mé poznání se nachází v horším stavu než u Marxe a Hegela. No a pokud jde o psychoanalýzu, neomarxismus a strukturalismus, tak smysluplně zvládnu vyložit maximálně tak strukturalismus Lévi-Strausse. Jinak jsem ztracen.
Reflexe vlastního nevědění mě přivedla k zamyšlení. Jak asi čte Žižeka průměrný čtenář, který se stejně jako já rozhodnul rozšířit vlastní obzory a po knize sáhnul? Odpověď následuje v dalším odstavci.
(Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Slavoj_Zizek_in_Liverpool.jpg)
Na řadě míst má Žižek velmi bystré postřehy, které by si často nezavdaly s názory autorů z opačné části politického spektra. Z vlastní názorové pozice (označované jako skutečný komunismus) kritizuje Žižek tzv. kulturní kapitalismus, multikulturalismus, ekologii, charitu nebo fair-trade průmysl. Jediné, co ho tak odlišuje od některých konzervativců a liberálů, je jeho bytostná nenávist ke kapitalismu. Žižekovy názory stojí za to číst, i když s nimi nesouhlasíte.
Běžný čtenář však nemá možnost dostat se do hloubky Žižekových názorů. To obnáší znalost Adorna, Badioua, Althussera, Lacana a řady dalších. I když překladatel Radovan Baroš opatřil text poznámkami, v nichž se snaží vysvětlit filosofické koncepty autorů, na které Žižek navazuje, mému rozumění to příliš nepomohlo. Stejně jako běžný čtenář nejsem schopen plně docenit či zkritizovat Žižekovy názory. A v tomto, domnívám se, tkví největší slabina a zároveň největší nebezpečí knihy. Velká část lidí ji ve svých důsledích nepochopí, zkritizuje z povrchně antikomunistických premis, nebo její ostrý filosoficko-polemický styl pojme za konečnou pravdu o zlém kapitalismu, jen vyjádřenou poněkud ezoterickým stylem. A i když první dvě možnosti nepřispějí diskusi ničím, třetí je vskutku nebezpečná. Hypoteční a finanční krize stejně jako krize eurozóny mohou namíchat nebezpečný koktejl. Namísto revize vlastní identity, jejíž krizi západ momentálně čelí, nás mohou čekat davy politicky uvědomělých neojakobínů, kteří se zaštítí politickou akcí a násilím, po kterých Žižek ve své knize volá.
Běžný čtenář však nemá možnost dostat se do hloubky Žižekových názorů. To obnáší znalost Adorna, Badioua, Althussera, Lacana a řady dalších. I když překladatel Radovan Baroš opatřil text poznámkami, v nichž se snaží vysvětlit filosofické koncepty autorů, na které Žižek navazuje, mému rozumění to příliš nepomohlo. Stejně jako běžný čtenář nejsem schopen plně docenit či zkritizovat Žižekovy názory. A v tomto, domnívám se, tkví největší slabina a zároveň největší nebezpečí knihy. Velká část lidí ji ve svých důsledích nepochopí, zkritizuje z povrchně antikomunistických premis, nebo její ostrý filosoficko-polemický styl pojme za konečnou pravdu o zlém kapitalismu, jen vyjádřenou poněkud ezoterickým stylem. A i když první dvě možnosti nepřispějí diskusi ničím, třetí je vskutku nebezpečná. Hypoteční a finanční krize stejně jako krize eurozóny mohou namíchat nebezpečný koktejl. Namísto revize vlastní identity, jejíž krizi západ momentálně čelí, nás mohou čekat davy politicky uvědomělých neojakobínů, kteří se zaštítí politickou akcí a násilím, po kterých Žižek ve své knize volá.
ŽIŽEK, Slavoj: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška: Aneb proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát? Praha: Rybka Publishers, 2011.
Žižekovy myšlenky v kostce najdete v anglickém jazyce na stránkách http://www.iep.utm.edu/zizek/.
Comments
Post a Comment