Příliš jednoduchý recept

Protože se cosi pokazilo při editaci štítku článku Příliš jednoduchý recept, což mělo za následek vymazání článku, píši článek znovu. Snad se mi v následující přepisu povedlo zachovat původní smysl mého článku.

Dne 7. listopadu 2011 se na blogu Petra Macha objevil článek nazvaný Zastávám se ženy, která odmítla zaměstnat Romku, a navrhuji řešení. Machův článek byl reakcí na reportáž v pořadu ČT 168 hodin. Mach při obraně majitelky prádelny vycházel z liberálního názoru, že jedinci spolu vstupují do smluv na základě svých vlastních rozumových uvážení a svých vlastních volních rozhodutí. Domnívám se, že Machovo řešení je příliš zjednodušené a že nevede k uspokojivému řešení. Ukáži proč.

Petr Mach si je vědom, že Romové jsou diskriminovaní a nemají na pracovním trhu jednoduchou situaci. Proto jim navrhuje, aby začali podnikat. Jako podnikatelé by nemuseli být vydáni libovůli zaměstnavatelů. A jistě se i mezi Romy najde dost kreativních jedinců, podnikavců a schopných vůdců, kteří by hravě zvládli vést podnik. Tak proč by nemohli rovnou rozjet vlastní podnikání?

Jenže. Představte si, že jste bankovním manažerem a zodpovědně poskytujete půjčky klientům, kteří chtějí začít se svým vlastním podnikáním. Představte si, že za vámi do pobočky přijde snědý pán, který se představí jako Fero Horváth a bude vám tvrdit, že chce podnikat. Chvíli vám asi bude trvat, než si uvědomíte, že to není sen. Pan Horváth vám řekne, že si chce založit vlastní prádelnu, předloží podnikatelský záměr a sdělí vám, že potřebuje trochu financí do začátku, aby mohl nakoupit nějaké ty pračky a sušičky. První co vás napadne, bude to, že je to určitě nějaký sofistikovaný trik, jak z banky vymámit peníze pod záminkou nákupu movitého majetku. Pak vás napadne, že ten podnikatelský záměr musel pan Horváth někomu zcizit. No a nakonec si vzpomenete, že s Romy ze sousedství nemáte zrovna dobré zážitky. Jako zodpovědný bankovní manažer úvěr neposkytnete.

Ale člověk, aby mohl podnikat, nemusí hned začínat ve velkém. Fero Horváth může začít s obyčejným živnostenským listem. Od píky se strastiplnou cestou vypracuje k slušnému podniku. Později si bude moci dovolit i pár zaměstnanců (třeba Romských) a se svými kvalitními službami se stane stálicí trhu prádelen. Jenže i zde vězí háček. Představte si, že jste majitelem hotelu a potřebujete nutně najít prádelnu, kde by vám vyprali vybavení pokojů. Na trhu působí prádelna pana Horvátha a prádelna pana Dvořáka. Protože o Romech víte své, raději uzavřete smlouvu s panem Dvořákem navzdory tomu, že pan Horváth nabízí levnější služby. Kdybyste totiž zakoupili levnější služby pana Horvátha, v dlouhodobé perspektivě by se vám to nemuselo vyplatit. Dovedete si totiž představit, že namísto peněz ušetřených z výběru levnější služby, roníte slzy nad objednáváním nových froté ručníků. A dovedu si představit, že ručníky budete spíše objednávat u firmy pana Nováka než u firmy pana Lakatoše.

To je přesně ona obtíž, která je úhelným kamenem reportáže o paní Šenkiové. Paní Šenkiovou odmítnula přijmout majitelka prádelny, paní Ševčíková, na základě romského původu žadatelky. Protože si paní Ševčíková s Romy zažila své, Romy zprincipu nezaměstnává. Předpokládá, že by se jí to nemuselo vyplatit. Bohužel si však neuvědomuje důsledky svého konání. Divíte se, že Romové nepracují, když je nikdo nechce zaměstnat? A také jako paní Ševčíková nadáváte na to, že si doma válej šunky, zatímco my, spořádaní a slušní občané, z našich daní jejich lenost platíme?

Antidiskriminační iniciativa nám nespadla z nebes, stejně jako není výsledkem spiknutí levicových rovnostářů. I já bych byl raději, kdybych žil ve světě, v němž paní Ševčíková může odmítnout žadatele o práci a že ho může odmítnout i bez udání důvodů. Domnívám se ale, že to není za současného stavu možné. Když budeme trvat na svobodě pro všechny v době rozšířené xenofobie, diskriminace a rasismu, povede tato svoboda maximálně k utužení nesvobody diskriminovaných.