Modus vivendi

I have just recently finished reading of another book about my favorite topic - mythology. This time it was a book by an American existentialist psychologist Rollo May (1909-1994) called The Cry for Myth  and which was published in 1991. Since I do not know much about psychology, I was not sure if I would be able to understand the book. But I must admit that the book turned out to be a big surprise. The book is divided into two major parts. The first part is theoretical. In it, May presents some ideas about the nature of myth and mythology. I did not enjoy this part much because it is based on a very eclectic theoretical approach. He quotes two different Malinowski’s ideas about the nature of myth - once, myth serves deep moral cravings, for the second time, it enforces morality. May then quotes Jung and says that myths express the deep collective unconscious and immediately after this he quotes Lévi-Strauss for whom “the myth describes lived experience”. And finally Ma...

It has been two weeks since the first episode of the third season of TV series Game of Thrones  was aired. I became interested in GoT  in 2011 during the first season. Since the time, I have seen the complete first season, some episodes from the second and the first two episodes of the third. Since I prefer reading to watching, I was dragged to George R. R. Martin’s A Song of Ice and Fire  on which the ongoing series is based. As I am not a native speaker of English and I have other work to do, I have been able to read the first two volumes only - Game of Thrones  and A Clash of Kings . Many people who like fantasy say that they like the George R. R. Martin’s saga, because it is an unusual piece of fantasy. The book is rich of many different and interesting characters, and the narrative does not seem to fit the cut-and-dried struggle of the good against the evil, the cornerstone of any classic fantastic story which we know from the works of J. R. R. Tolki...

Couple of weeks ago I accidentally ran into one book in the Bill Bryson library. I was looking for some anthropological books about myth and religion when I spotted a spine with the title saying: Four Theories of Myth in the Twentieth-Century History . I do not usually borrow books at random from a library, but I made an exception for this one, because after I skimmed through it, I decided that it was worth reading. The book was written by an American scholar Ivan Strenski and published in 1987. I have never heard of Mr. Strenski before, however, his book turned out to be a really good one. The book is about four major thinkers on the field of myth in the twentieth century: Neo-Kantian philosopher Ernst Cassirer, historian of religion Mircea Eliade, and two famous anthropologists - Bronislaw Malinowski and Claude Lévi-Strauss. Ivan Strenski gives his readers some basic ideas about all four theories, and he also places them in their historical context. For example, Strenski t...

Nejednou jsem (nejen) na internetu narazil na názor, že sociologie je pavěda nebo nesmysl (například nedávno zrušený blog Marty Krausové na idnes.cz). Nevím, kde někteří lidé berou tu jistotu, která je k takovým soudům opravňuje. Nemyslím si, že pouze sociální vědci jsou oprávněni kritizovat sociální vědy. Občas by ale neškodilo, kdyby si účastníci křížového tažení proti sociologii z řad nesociologů přečetli nějaké klasické nebo současné sociologické dílo, aby pochopili, co vlastně kritizují. Představují kanóny antisociologů těžký kalibr? Názor, že sociologie je pavěda, je jedním z nejhloupějších názorů vůbec. Mohlo by se zdát, že se jedná o české specifikum, neboť za komunismu byla sociologie považována za buržoazní pavědu. Takové vysvětlení však neobstojí vzhledem ke skutečnosti, že ani za hranicemi to neměla sociologie vždy jednoduché. Jako důkaz dobře poslouží článek amerického sociologa Roberta Kinga Mertona Kánon antisociologa . Z něj lze vyčíst, že kritika sociologie ja...

A je to tady, okurková sezóna se nám rozjela v plné síle. Abych nezůstal pozadu za českými médii, rozhodnul jsem se vylepšit vzhled blogu Modus Vivendi . Stále ještě bojuji s tím, jak udělat hezky vypadající citace (pravda je taková, že vůbec nevím, jak se to dělá; asi po desátém neúspěšném pokusu o naprogramování css a po opakovaném spadnutí wi-fi jsem dostal chuť ničit vše kolem sebe), ale podstatné změny už jsou hotové. Ti bystřejší si jistě všimli, že hlavní změnou je vzhled blogu. Světlejší koncept působí přívětivějším dojmem, lépe se čte a nekontrastuje tolik s barevností obrázků. Kromě celkového konceptu jsem na konec každého příspěvku přidal i další dvě možnosti hodnocení. Vedle dosavadních možností vtipné , zajímavé a skvělé nově objevíte i možnosti nudné a hloupé . Protože jsem vás všecky prokouknul, tak jsem vynechal možnosti odpad  a škoda slov (protože byste pak soutěžili v tom, která z těchto možností získá větší počet hlasů). K rozšíření nabídky mě ved...

"Hej! Moment! Poslouchejte mě!... Nemusíme prostě být ovce!" Již delší dobu mám tu čest slýchat a číst opakující se názory lidí, kteří se angažují v různých hnutích a projektech, lidí, kteří holdují různým životním způsobům, lidí, kteří vyznávají různé politické ideologie: emaři, pankáči a metaláci, vyznavači Wicca a Hare Krishna, fanoušci díla J. R. R. Tolkiena, pravicoví libertariáni, levicoví radikálové, piráti a ekologičtí aktivisté, amwayáci a ófaubáci; a nakonec i lidé, kteří sami sebe považují za úplně normální a nepostižené žádnou výstředností. “Jsme to jen my, kdo žijeme autentickým životem, protože jsme imunní proti vymývání mozků,” říkají jako jeden muž. “Zbytek je tupý dav, masa, stádo,” zpravidla neopomenou dodat. Kniha Kup si svou revoltu!  od kanadských autorů Josepha Heatha a Andrewa Pottera velmi účinně tyto klasické floskule vyvrací. Ve své argumentaci autoři ukazují, že palivem ze všech stran kritizovaného kapitalismu a s ním spojené davovosti není ...

Od té doby, co Zdeněk Pohlreich začal pod zástavou TV Prima své křížové tažení proti českému podnikateli-restauratérovi, probudilo v sobě česko něco, co bychom bez nadsázky mohli nazvat gurmánským rozumem . V naší zemi si v současné době tento gurmánský rozum zaslouží rovnocenné místo minimálně vedle Kantova rozumu čistého , Diltheyova rozumu historického a Sartrova rozumu dialektického . Toto uvědomění si vlastní dějinné situace se vpravdě pomalu, ale jistě stává hybnou silou naší země. Ridi, Maurer nebo Laura Baranik pochodují pod stejnou zástavou (i když možná pod různými erby) jako Pohlreich. Dojde v Čechách k Velké gurmánské revoluci? Samozřejmě, v naší zemi stále ještě působí zastánci starého řádu. Jirka Babica následovaný pluky restauratérů nabízejících české klasiky v mnohasvazkových jídelních lístcích. Samozvaní kuchtové podnikající svými recepty výpady proti nevinným strávníkům na Apetit online. A v neposlední řadě vysokoškolské menzy servírující nebohým strávníkům ...